Přidat odpověď

My nesmime projevovat emoce pred klientem ani pribuznyma. Pokud si chceme poplakat, tak musime poodejit a udelat to v soukromi. Ronit slzy pred pribuznym se rovna padaku.
Navic v zadnem pripade nesmime s klientem navazat hlubsi kontakt - je to pro ochranu toho klienta a jeho rodiny. Stare lidi je snadne presvedcit, ze krome vas o ne nikdo nestoji a nechat na sebe prepsat majetek.
Naprosto neexistuje, abychom sly na pohreb. Na pohrby chodi za ustav predem urcena osoba, proskolena jak se v takovych situacich chovat.
Pokud mame pocit, ze zaciname k nekteremu klientovi cicit neco vic, musime zajit za sefkou a ona nam prideli nekoho jineho. S tim nejsou problem.

Nez jsem zacala delat pro ustav, delala jsem pro jednu pani, ktera necekane umrela. Ja ji mela moc rada a byl to pro me sok, tak mi vyhrkly slzy (zadna placka, jen jsem se rozplakala) a jedna z dcer, ktera tam byla za mnou prisla a nabidla mi kapesnik. Vic jsem se snad v zivote nestydela. Na pohreb jsem sla, sedla jsem si dozadu.
Na druhou stranu mam "bokem" jednu pani, o kterou se staram parkrat tydne a ji zrovna umrel pes. Priznavam, zavodnily se mi oci, bylo mi lito toho hodneho psa i te pani, ktere nedavno umrel manzel. Myslim, ze trochu ocenila to, ze je mi to lito.
Ziju a pracuju v zahranici.