Přidat odpověď

Kudlo,
jenže to z jejich hlediska nemusela být teatrálnost, ty kolegyně maminku po mnoha letech asi dobře znaly. Spíš vyniklo, jak my jsme jako rodina spíš studenější a mně to uvádělo do rozpaků a v tu chvíli jsem nevěděla, co s tím. Na pohřbu, kde by dcera plakala víc a aspoň trošku se napohled hroutila, by to třeba nijak špatně nepůsobilo.

Já zkrátka chápu, že lidé v pomáhajících profesích si utvoří ke klientovi vztah a jeho smrt je zasáhne, ale myslím, že část profesionality by si měly ponechat i do takové situace. Třeba bolest nebo špatné zprávy pro klienta také musejí zvládat a nemůžou si své emoce odžít přímo na místě.

Ale je fakt, že píšu z pozice člověka, pro kterého je styl "není na mě nic vidět" přirozený.