Přidat odpověď

Zrovna uvažuju o tom, jestli je lepší rychle utřít slzu, nádech, výdech a fungovat dál. nebo rychle zdrhnout do koupelny a tam se nějak dát do kupy, aby klient nic neviděl. po pravdě, to druhé by na mě působilo asi trochu tak, že pracovník zdrhá od situace a nemá na to. o nějakém hroucení, lomení rukama či omdlévání pláčem nemluvím, to je extrém (ale mou tetu, která je totálně labilní zrovna úřad práce přeškoluje na pečovatelku, chudák ten, kdo ji schytá).

hodně se tu píše o tom, když k tomu klientovi mám bližší vztah. mě teda při praxi nikdy slzy nevyhrkly, ale stačí vyprávění o někom, koho jsem v životě neviděla, od manžela z práce a dost mě to zasáhne, že se k tomu pak třeba v myšlenkách vracím.