Přidat odpověď

Jarmilko - jako sestra na onkologii jsem se většinou udržela, i když k některým pacientům jsem měla velmi pozitivní vztah a s mnohými jsem si ještě dlouho dopisovala (nebyly mobily a net), když je nacpali do LDNky.
Pokud zemřeli u nás, měla jsem někdy co dělat, abych nebrečela.

A to, jak jsem to v sobě dusila, zapříčinilo, že ač mi bylo mé tehdejší povolání i koníčkem a posláním svatého mladistvého nadšení, ca každého čtvrt roku jsem se sesypala a prořvala den či noc.

Naprosto odmítám tvrzení, že jsem tam byla jen od utírání zadku...