Přidat odpověď

Děkuju všem za zajímavou diskusi, opravdu nešlo o to, že by se pracovnice po smrti hroutila či dělala scény, pouze uronila slzu. Kámoška je trochu drsňačka. Jinak péči této organizace si velmi pochvalovala, že jim pomohli zvládnout, aby dědeček zemřel doma. Možná šlo o dobrovolnici, která nemá umírající jako rohlíky na krámu, ale jen třeba v úterý večer.

Jinak všeobecně mi přijde, že to dneska se smrtí a emocemi moc neumíme, se slzami či bez. Četla jsem pár výpovědí pozůstalých - klientů té neziskovky a zaujalo mě, jak často zmiňují, že zažít smrt umírajícího blízkého člověka může být slavnostní a krásný zážitek. Ale to už by bylo na jinou debatu.