Přidat odpověď

Grainne, já ti rozumím, ale když pracuješ v nějakém rámci, tak se musíš přizpůsobit nebo odejít. Existují alternativní způsoby terapie kde je spoluprožívání žádoucí a přesto se i tam vyžaduje sebekontrola terapeuta, vlastně všude, můžeš brečet, ale nespíš se v tom utopit s klientem, to je zákon. Já jsem měla párkrát slzy v očích, ale nebrečela jsem nikdy, většinou to tak ani necítím, protože můj přístup je orientovaný na budoucnost a mám klienty předpřipravené z komunity (tam teda kolegové taky nebrečí) navíc mi už při vyprávění jede hlavou co s tím budeme dělat. Já bych tu práci nemohla dělat kdyby mě běžně dojímaly příběhy klientů k slzám.