Nesčetněkrát jsem stála před uzlem, jak efektivně vyrušit ten občas téměř nesnesitelný stres, který s dětmi umí vzniknout. Jsou dvě možnosti. Více či méně se sebezáchovně"odpojit", poslat "do dža" a sjednat si pořádek nebo se "napojit" a naučit se i přes nezkrotný syndrom vyhoření absorbovat jejich radost /i starost/ a proměnovat ji ve vlastní. Ale aby odpověd byla jasnější - myslím, že když je nejmladší ratolesti tak šest let, mohla by dovolená stát za trochu normality
ale do té doby stejně člověk vymele půlku intelektu a rychlosti z hlavy, takže si poloviny stresu beztak ani nevšimne ;)