Brunhildo vzdyt jo. Ja jsem taky tehdy ustoupila z pozice a dosla k ni. A nedala ji samozrejme na zadek, jak by se v cechach ocekavalo, ale proste jsem ji ze zaseknutyho mista odnesla. Byla happy, ze jsem nasla cestu ven a vubec to nebrala jako svoje vitezstvi nade mnou.
Ja totiz nezastavam nazor, ze maly palicaci s rodicema bojujou o to, kdo je silnejsi.
Nemyslim, ze by deti touzily po tom, vladnout rodine a taky petiletka neni dneska nevychovanej fracek i pres moji neduslednost v jejich trech letech.