Přidat odpověď

Hranice

"Klíčovou dimenzí ve vztahu profesionál–klient je vymezení hranic. Hranicí
ve vztahu mezi dvěma lidmi Kopřiva (1997) míní dělítko, které nám jasně určuje
kompetence každého účastníka procesu. Jinými slovy nám vymezuje to, co je záležitostí mou a co je záležitostí toho druhého. Každý fungující celek musí mít
zřetelnou hranici vůči okolí k tomu,aby přežil tzn. i základní stavební jednotka života–buňka, která by bez hranic byla pouhou sloučeninou rozptýlenou
v prostředí. Stejný smysl má i hranice psychická, hranice já, která se uplatňuje v mezilidských vztazích. Kdybychom se totiž zaobírali záležitostmi druhých lidí stejně tak jako svými, nebyli bychom schopni přežít. Hranice tedy představu je ochrannou bariéru vůči tomu, co stojí vně (Kopřiva, 1997)"

Soucit a empatie

"Hlavním problémem při pomáhání je splývání, kdy pracovník bere záležitosti klienta příliš za svoje vlastní. Trpí nejen pomáhající, ale celý proces pomáhání. Proti splývání se může pracovník chránit netečností, což představuje další problém. Běžnou starostí je jak uhájit svou hranici vůči manipulaci ze strany klienta. Zde přichází ke slovu asertivita"


"Je třeba rozlišit soucit a empatii. Při soucitu se se svým protějškem ztotožníme. Můžeme ztratit hranice a být zaplaveni lítostí, pobouřením, úzkostí z toho co se druhému děje. Při empatii si dovedeme představit a procítit, co se v druhém děje. Rozpoložení druhého správně a citlivě zachycujeme, ale zůstáváme sami sebou. Jsme připraveni pomáhat tak, jak to vyžaduje situace"

Nikdo nepíše o tom, že pomáhající vztah nemá mít lidský rozměr, to je nesmysl, ale je to právě o těch hranicích.