Přidat odpověď

Ananto,
tragédií dnešní doby je převis vzdělanců, kteří se hromadí jak Cimrmanovi dělníci v dole a protože něco dělat musí, tak vymýšlí teorie a manuály.
Přežívající "úcta ke vzdělání" pak způsobuje, že lidé skáčou na kdejakou pitomost a jsou ochotni ji do krve hájit, protože ji napsal/řekl někdo, kdo má před jménem i za jménem dálnici z titulů.
Zkus to vzít jinak - měla jsi Aničku dlouho v inkubátoru, bála ses o ni, nevěděla jsi, jak se z toho dostane, jestli nebude mít následky... fakt bys v té době přivítala od doktorů a sester na novorozenecké JIPce absolutně odosobněný přístup? Od lidí, kteří s tvou dcerou byli v denním kontaktu a starali se o ni?
Tady přece nikdo neobhajuje nějaké teatrální projevy účasti, přehrávání a hroucení se. Mluvíme jen o normálním, lidském přístupu. I většina těch profesionálů ti řekne, že v rámci zdravotnictví nebo sociálních služeb existují obory a typy práce, které jsou a vždycky budou daleko větší "nápor na emoce" než jiné. Doktor na urologii se odosobní daleko líp, než dětský onkolog. A projevit přirozenou emoci při smrti člověka je normální, někdo umřel, je to sice nutné a nezvratné, ale vždycky je to smutné. Hrát si na to, že není, že o nic nejde, protože já jsem tu za prachy a na nějakým dědkovi mi houby záleží je buď póza nebo osobnostní patologie.