Přidat odpověď

Už dlouho přemýšlím, jak to napsat, aby to nebylo dlouhý a nudný. Jsem už starší ročník, ale pořád mě trápí myšlenka, proč mi rodina nebyla nikdy oporou. Potají jsem záviděla spolužačkám, které jely domů před státnicemi, aby je doma podpořili. Já kdybych přijela domů, tak by tam na mne čekala ubrečená máma a otec, který se se mnou nebavil. Vždycky jsem se tím trápila. Zajímá mě, jestli to měl někdo taky tak. Mám už svoje léta, rodiče už nežijí, ale kolikrát na mě padne z toho smutek i po těch letech.