Přidat odpověď

Monty, jsem ranařka - teoretik

Já jako dítě jsem dělala šílený věci, které jsou z dnešního pohledu zcela přes čáru, ani tehdy to moc běžné nebylo, ale asi mám nějak posunutá měřítka. Mimochodem, jestli jsme z tvých příspěvků správně určila, pohybujem se ve stejné části Prahy.


Byla jsem schopná nechat děti v necelých 6ti letech chodit nakouit do obchůdku u nás v ulici, musí 1x přejít, v obchodě je znají.

Už v první třídě holka chodila domů ze školy občas sama s tím, že já byla doma (třeba s maldším marodem, nebo sama nemocná).

Ve druhé třídě (tj třeba v 8.5 letech šla s o 2 roky mladším bratrem občas sama na cvičení - pěšky asi 7 minut, přechod se světly)

Ve druhé třídě chodila sama domů běžně.

Kluk v necelých 7 (ještě jako předškolák) šel od školy sám do obchodu si něco koupit a tam na mě počkal - nechtěl čekat a naopak musel si něco nutně koupit, musel 2x přes méně frekventovanou silnici.

Když jim bylo 7 a 9, konečně jsme vyměnili zámek a už si dovedou odemknout

Takže o prázdninách holka třeba byla cca od 10 hodin sama doma, v 10 hodin zamkla, sedla na autobus (přechod pro chodce) a dojela za mnou do práce na oběd. Bez přestupu, asi 15 minut busem.

Holka má mobil, chodí do skautu, je velká, ale zase se s každým zakecá a všechno vykecá.

A co plánuju pro letošek:

- ze školy společně sami domů, tam vyčkat cca 20 minut (svačina, převléknout, aklimatizovat), po mém příchodu nástup na úkoly

- ze školy společně domů, dle možnosti úkoly, pak odjezd za mnou do práce

- ze školy společně domů, vyměnit věci a odjezd na skauta - to tedy doufám až od jara, cesta celkem jednoduchá (metro + tram), ale přestup na Hlavním nádraží je hard core i na mě. Jiná cesta existuje, ale je delší, nevím, jak budou stíhat.