Přidat odpověď

Neumím to vyřešit, nemám tu nikoho s kým si popovídat mimo manžela a dětí a potřebovala bych někdy si popovídat s někým cizím, dostat to ze sebe. Bydlím u lesa, lidi v dohledu žádní, natož vrby, jen ty opravdu ze dřeva a těm to taky někdy teda svěřím :)
Sem chodím hodně číst a to pomáhá, spoustu lidí má ty stejné problémy a je tu spoustu nicků, kteří umí poradit a tím nevědomky i mně. Dost taky pomáhá, když čtu, jaké mají některé(ří) starosti, což si pak sama řeknu, že ty mé jsou maličkosti.
Ale sem sama své starosti nechci psát, nevadilo by mně dostat čočku, ať už za chyby, nebo jaký jsem to člověk (naopak, to by mě moc zajímalo, jak mě lidé vnímají, proto i velmi ráda čtu kritické nicky ( Fren i Mystika, když nemá zrovna svou přímo útočnou náladu, atd..), i velmi empatické nicky ( Pam-pela, Kudla2,atd..), chytré nicky ( Filip, atd. nemůžu všechny jmenovat, je Vás totiž moc), ale nepíšu sem osobní problémy proto, protože se bojím, je to veřejný server, lehce by mě někdo mohl poznat a navíc mám málo času reagovat. Je fakt, že je prima, když problém rozebere tolik odlišných lidí, je to přesně, jak je svět odlišný, každá povaha jiná, všichni do toho promítají trochu ze sebe. Možná, že ještě lepší než psycholog. Mám někdy trochu podezření, že pár psychologů tu snad i je, ted nemyslím jen Lízu a další, které se tím netají, nebo jsou fakt tak dobří.
Tak že, stalo se mi o prázdninách, že jsem se sešla při přebírání dětí s někým s kým jsem si moc dobře popovídala, a snad mi to na rok bude stačit, doufám, že příští rok, se bude situace opakovat. Ale je to holčina přibližně mého věku, teda o něco mladší (38), se stejně starýma dětma, stejnou situací v rodině atd., tak to bylo prostě splynutí duší. A taková duše se špatně hledá, nemám na to, ale chtěla bych jí mít :)