Přidat odpověď

Marie,

určitě to bude tak, jak píšeš, ale přijde mi to teda od toho kamaráda HODNĚ zvrácený, sobecký a asociální uvažování.

Já to vůbec nevnímám jako "že jsou pro Monty důležitější peníze než kamarádova pohoda", a dokonce si myslím, že o ty peníze jí nešlo jako o peníze, ale jako o porušení důvěry.

Jsem přesvědčená, že kdyby kamarád přišel na férovku, že nemá a že neví, kdy bude mít, tak by mu Monty počkala, jak dlouho by potřeboval, případně by řekla, že jí to vracet nemusí.

Ale s prominutím žrát a mlaskat plnou hubou a přitom tvrdit, že nemám, to mi fakt hlava nebere, a co mi nebere ještě víc, že ten kamarád byl snad ještě PŘEKVAPENEJ a DOTČENEJ, že by to Monty mohlo vadit, , že je blbý tvrdit, že nemám prachy, abych je vrátil a současně s tím samým člověkem probírat, kam pojedu na drahou dovoleno , neřešit, že s tím Monty měla ještě lítání po soudech (nevím, jestli mu ještě třeba ručila?) a jako vrchol všeho POVAŽOVAT ZA KONEC KAMARÁDSTVÍ, když po něm chce tak samozřejmou věc, jako je vrácení peněz... to už tady není dost smajlíků, co kroutěj hlavou.

Takže ten "kamarád" Monty vyčítal a cítil se ukřivděn, že pro ni jsou peníze "důležitější než jeho pohoda", ale pro něho evidentně byly taky mnohem důležitější než JEJÍ pohoda, a to o dost, když ji nechal kvůli tomu tahat po soudech.

A jakou logikou může proboha vnímat člověk, který uvažuje stylem "půjčila mi peníze, ale musela tušit, že já nejsem tak úplně spolehlivej, ergo měla samozřejmě počítat s tím, že jí nic nevrátím, a je její chyba a její problém, že si myslela něco jinýho".