Přidat odpověď

100% nijak. Modlit se a doufat.
Já dceru učím, vysvětluji, nacvičujeme. Řekla jsem jí, že hrozba je klidně i strýc, nebo tatínek kamarádky ze školy, natož někdo neznámý. Různá lákadla apod.

No, a loni přišla domů a říká- mami, já viděla kráná štěňátka. Mrazivě jsem se dotázala kde...a bezelstně mi to děvče řeklo, že pán tady za rohem ji pozval domů, ať se jde na ně podívat.
Tak jí říkám, PB, Zefýrko, vždyť štěňátka jsou klasická lákačka. A pochopila jsem, že buď ji budu držet na řetězu, nebo se modlit a doufat. Tentokrát to fakt byl hodnej děda, co jí ukázal štěně a šla hezky za 5 minut domů. A v tom je ten svět i děsný, že ze sousedů musíme preventivně dělat hrozbu, protože nevíme, kdo tou hrozbou je a kdo ne. Ale vyděsilo mě, že si z tolika nácviků vlastně neodnesla vůbec nic.

Je jí devět, je líbivá a je do světa... Ale odmítám se jen bát.