Přidat odpověď

Tak ona ta informační invaze nebyla tak masivní...a člověk tudíž neměl takové černé představy a neviděl hned v každém úchyla..a těžko říct, jestli jsi třeba prostě jen měla to štěstí??
Já sama nevím jak se na to všechno dívat, já to vnímám tak že je to prostě jen každé jedno "ušetřené" zlo kterému se takhle třeba předešlo, protože to se stejně nikdo z nás nikdy nedozví...nevěřím v osud..
A já sama si pamatuju jak jsem se strašně bála chodit sama třeba v podvečer z lidovky...sledovala jsem stopy ve sněhu a připravovala se na útok každého osamělého chodce, nebo jsem imaginárně mávala do okna když jsem šla domů ze školy od prázdného bytu v naději, že odradím potencionálního úchyláka...nutno podotknout, že v té době tady u nás jednu holčičku napadl v jejím bytě úchyl, svázal ji a týral...."nemocný" soused ze sídliště