Přidat odpověď

Filipe, neděle jako prostředek proti přepracovanosti, netřeba hledat nijak daleko - Pomni, bys den odpočinku světil
Absolutně netuším, jak může vypadat den pastevce, ale nějak si dovoluju pochybovat, že by se celé dny jen tak procházeli Ono asi z pohledu cestovatele to vypadá tak nějak lehčeji, ne?
Chápu to celé jako pokyn k zastavení, jak u muže - aby měl čas pro rodinu, třeba i pomoct ženě s dětmi, aby i ona si mohla opočinout, když už jsme na rodinném serveru, že, tak i pro enu, aby mohla vypadnout z té role hospodyňky a být i s manželem, potažmo pro celou širokou rodinu) No a jelikož je člověk tvor hloupý a nedovtipný, a nedělá vždy to, co je mu ku prospěchu, tak mu to bylo třeba poručit - zde formou přikázání a pod hrozbou trestu. A dnešní přemoudřelý člověk si to přetlumočí jako bezdůvodné omezování, tak proč se tím řídit ...

Spojujeme víc témat - no ono jaksi už v názvu diskuze je víc témat ))) Malé dítě do kroužku a ještě k tomu v neděli, to se nedá odolat diskuzi

Názor na kroužky máme evidentně stejný .-) Tedy kromě toho, že jsem přesvědčená, že rodina, byť úzká, je přirozeným prostředím pro dítě.

Já chápu ten zdvižený prst diskutérky jako varování, připomenutí, že nějaká tradice je, a obvykle nejsou tradice jen tak bezdůvodné, i když se může zdát, že jsme dnes někde jinde. Jistě tu nikdo nikoho nenutí.
Představy o cvičitelce - tak jistě, vědět to nemůžu, ale toho, kdo neděli nikdy nijak nedodržoval, to třeba vůbec nenapadne - mě jo, považuju zamyšlení nad tím za poměrně zásadní. Prostě bych ráda umožnila ostatním, aby si žili podle svého svědomí a udržovali tradice, jaké uznají za potřebné. Ale někdo ty tradice nezná, a myslím, že je fajn ho upozornit, že - jasně, spekulace - ta cvičitelka se teď dost znásilňuje, aby tys mohl jít cvičit v neděli.
Problém je, že u nás ctění neděle = křesťan = blb, takže se radši i ten křesťan bude tvářit, že jít v neděli do práce je v cajku. Jenže není a logicky i ta cvičitelka by měla mít jeden den padla.
Tím rozvolněním, že má třeba někdo volno v pátek, někdo v úterý, právě dochází k tomu trhání rodiny - školní i školkový týden prostě JE po-pá, takže logicky víkend jsou jediné dny, kdy lze být opravdu pohromadě. Sobota stále funguje tak nějak napůl pracovně, dohánějí se resty, někde se chodí normálně na šichtu, ale na neděli se obvykle vztahuje pracovní tabu (vyjma nepřetržité provozy) - takové zbytky zdravého rozumu, který velí žít i pro jiné hodnoty, než pro práci. A v rámci zachování vlastního zdraví i té rodiny, pokud si ji vážím, mi z toho vychází, že jo, tady je prostor pro to, k něčemu se NUTIT .-)
A jsme jaksi i u té širší - užší rodiny. Když nebudou mít členové širší rodiny KDY se setkávat, samozřejmě se zmenšuje prostor pro vzájemné sdílení, vytrácí se ta rodinná pospolitost a zůstává jen ta užší rodina, ale pozor, pouze proto, že spolu sdílí společné prostory ... nikoliv proto, že JSOU SPOLU. Prostě neděle stále zůstává dnem, kdy je nejvyšší pravděpodobnost, že všichni členové rodiny budou mít volno, napříč generacemi.

Důraz na rodinnou neděli je, pokud vím, jasný u katolíků - např. nedělní mše jsou ve většině kostelů (jistě ne všude) dětské. U jiných církví netuším, třeba adventisté mají sobotní obřady taktéž prorodinné (ti mají tedy den odpočinku sobotu, ale myšlenka zůstává stejná - den odpočinku patří rodině).