Přidat odpověď

Jenom v rychlosti: „Pomni, abys den odpočinku světil“ je pokyn odpočívat. Neplyne z toho nutně přepracovanost a už vůbec ne workoholismus. Nevím, jak vypadal den pastevců tisíc let před naším letopočtem, ale trávil jsem celé dny s pastevci ovcí vysoko v balkánských horách, není to jen procházení, ale je dost co dělat (ovšem i toho polehávání i posedávání je tam opravdu dost), ale k přepracovanosti ani workoholismu to nevede (posiluje to otužilost, fyzičku a skromnost).

Člověk je tvor hloupý a nedovtipný, nedělá vždy to, co je mu ku prospěchu, proto také Ježíš kritizoval farizejské pojetí soboty. Mně osobně dvě hodinky (? včetně dopravy) ze dvou dnů volna nepřijdou jako ohrožení pokynu k odpočinku a zavání mi to trochu farizejstvím. Sobota někde funguje napůl pracovně, dohánějí se resty, ale někde taky ne, jak je to tady, já nevím a proto jsem opatrný.

Tradice, která ztratila vnitřní význam, se stává bezdůvodnou, i když původně bezdůvodná nebyla. Není namístě se tradic se zbrkle vzdávat, neděle je velmi vhodná pro odpočinek po pracovním týdnu i pro utužování rodiny. Ale pohybový kroužek může být rodinná aktivita vhodná na neděli, vybočení z rutiny pro dítě i pro otce, příležitost k posílení vazby mezi nimi i posílení pocitu zodpovědnosti za přímou starost o dítě pro otce. Může – nemusí. Ale nemusí za tím být ani přemoudřelost, ani se tím nemusí neděle tlumočit jako bezdůvodné omezování.

Nukleární rodina je částí přirozeného prostředí, nejen pro dítě, ale i pro dospělé, pokud není nic víc, budiž aspoň to. Ale skutečně přirozené prostředí je jako slupky cibule: užší rodina, širší rodina, širší společenství, v němž žijeme a stýkáme se s lidmi a nakonec široké společenství lidí, s nimiž se třeba ani nestýkáme, ale ke kterému se v duchu počítáme. Do toho křížem širší společenství dětí, společenství vrstevníků, společenství mužů, společenství žen atd., dnes různá společenství spjatá zájmy apod. Důraz na nukleární rodinu porůznu v Evropě je výsledkem tlaku shora na rozbití tradiční obcí, hlavně venkovských, od 17. století, důraz na individualitu, trvající dodnes je už jen pokračováním. Z tohohle pohledu pro mne kroužek tohoto typu v městském prostředí, které bývá méně živnou půdou pro např. sousedské vztahy, může být vhodný kvůli navazování vztahů s jinými rodinami, protože společný zájem může být úživnější než třeba potkávání se ve školce, kde jsou lidé poskládaní náhodněji.