U nás byly první 2 roky taky ráno co ráno ve znamení stresu.
Vstával v 6,30 a v 7,40 odchod z domu a stejně nestíhal.
U snídaně koukal z okna, totálně mimo, vůbec nevnímal, co mu říkáme.
To bylo furt pohni, dělej, přijdeš pozdě, podívej kolik je hodin.
A odpověď byla hmmm..
Jednou jsme ho nechali přijít pozdě - tedy vstupoval do třídy se zazvoněním a byl naprosto v klidu, prý spoustu dětí chodí pozdě. To není nic, co by ho mělo rozházet.
Pak jsme najeli na systém snídej - kousej, nekoušeš, napij se čaje - prostě krok po kroku. S oblíkáním jsem mu pomáhala.
Teď je ve třetí třídě, vstává v 7,05 a v 7,35 stojí připravený u dveří