Přidat odpověď

já vím, podporuji ve všem, a vše, co se ji podaří, jakoby se podařilo mně, co bolí ji, bolí mě. Ale tady se dotkla asi u mě citlivého místa, protože manžel nepotřebuje ráno budit, pomoct s rychlým oblékáním, doprovodit do práce a pak, abych mohla jít do práce já, pak spěchat z práce, abych ho mohla vyzvednout, zkontrolovat, co bude mít na svačinku, chodit ven, když je nemocný, být s ním doma, odmítnout pozvání na kafe, protože to nejde, protože není kdo by ho pohlídal, nevztekne se v obchodě, že něco nechci koupit, nemusím ho sprchovat denně a sušit vlásky,... atd atd. v tomto je péče pro mě náročnější než o chlapa, tak to vidím já. tento měsíc ne, protože tento měsíc je pro nás finančně o uši, ale jindy vařím denně, popř. má denně teplé jídlo, manžel nesní jen tři lžičky s jídla s tím, že už nechce... to víš, že moji kamarádku podporuji, ve všem, je to zlatíčko, ale když porovnám toto všechno s tím, že jen uvařím jiné jídlo, nebo po sobě budu muset mít dokonalý pořádek, tak mi to furt nějak nevychází. jsem moooooooc ráda, za to co mám, a neměnila bych, ale asi jsem háklivá, pokud to někdo shodí.