Přidat odpověď

Víš, to je těžké. Já už šéfuju docela dlouho. A snažím se být fajn, neprudit kvůli hovadinám, respektovat, vyjít vstříc, když je někdo v úzkých (nemoc dítěte.. atd). 20 lidí z 21 to tak bere a jsou taky fajn, dodržují pravidla, dělají, je pohoda. A ten 21. je vychcánek, který té fajn atmosféry, nebuzerace a nekontroly na každém kroku začne zneužívat. No a následně tímto způsobem "zařídí" tu buzeraci pro všechny... protože šéf nemůže říct: ten a ten se mi bude při příchodu a odchodu hlásit osobně, protože já mám podezření, že podvádí. To by nešlo, to by byl cirkus a šéf by na to zle doplatil. Tak najednou je po pohodě...
Ale jak z toho ven moc netuším. Už jsem se i smířila s tím, že kamárádím jen tak "vocamcad pocamcaď", nechodím na sedánky jen s částí podřízených, nebo nedejbože jen s jednou z nich...nedělá to dobrotu, nechci být v pasti "kamarádství", až někomu budu muset říkat, že něco zkonil a že to musí udělat znova...Kamarády mám holt jinde.