Přidat odpověď

Mě to přijde právě lepší, mluvit na ně ve větách, vždyť jazykem (mateřským) tak mluvíme, cílem jazyka je vyjadřování a sdělování myšlenek.

To co píšeš je induktivní metoda (spousta vět a příkladů a z nich pak pochopit pravidla), a synetická (používá celé věty které mají smysl a pomocí nichž se dá vyjádřit celá myšlenka). IMHO pro děti je vhodnější než klasická deduktivní (tumáš pravidla a podle nich tvoř) a analytická (tu máš kousky a slož si je).

Ověřila jsem si to na více dětech - jednak na předškolácích v kurzu metodiky výuky Wattsenglish, nádherný příklad - ukázovali jsme dětem obrázky různých dopravních prostředků a měli říct celou větu "this is a car", "this is a plane" atd, tyhle děti pochopitelně nečtou, takže to vyslovují tak jak slyší - čili pokud to lektor řekne hezky vázaně, řeknou to i ony tak. Pokud ukážeš dospělákovi větu "this is a fire engine", tak minimálně ty poslední dvě slova ve výslovnosti nespojí (dělali jsme ověřovací pokus s dospěláky ). Dítě které se učí náslechem celé fráze ji řekne krásně. Nemá totiž ty "gramatické" bloky.

No a druhak jsem vlastně učinila pokus na mých dětech, které byly vhozeny do cizojazyčného prostředí, a snažila jsem se jim "pomáhat", vysvětlovat jednotlivosti, bála jsem se že bez konkrétních slovíček se nedomluví..... a po pár týdnech jsem zjistila, že jednodušší pro ně bylo pochopit celky, souvislosti, detaily dopracovaly později. Syn který měl angličtinu na úrovni několika slovíček o zvířátkách, tak najednou mluvil ve větách. Krátkých, ne 100% správných, ale REAGOVAL, protože věděl co říct, ne "co+jak+kam" poskládat.