Přidat odpověď

I pres sprosle datum se taky musim pochlubit:
Ve sve "cizi" zemi jako 25 singeljsem pracovala v technicke kancelari, kde byl zamestnan i jeden cesky inzenyr. Chodil k nam holkam na svacinky. Basnil o mamincinych buchtach a jaksi vyznamne se na mne vzdycky podival. Takze jsem se dala do buchet. Vybavena ceskou kucharkou od maminky, abych neumrela hlady, jsem ji prvne otevrela.
Zadelala na buchty, dala kynout. Nadivka pripravena. Testo ne a ne kynout. Pro jistotu jsem zkontrolovala jeste jednou recept.
Balicek drozdi se osamele uculoval na stole za misou.
Tak jsem to drozdi rozdrobila a nasypala na nekynouci testo. Blizila se pulnoc, i jsem propracovane testo nakrajela na kousky, naplnila nadivkou, dala chvilku "kynout" dle navodu, a do trouby.
Po urcite dobe jsem vyndala plat s tmave hnedymi vabne vonicimi kulickami, ulozila do pytliky na rano a nabidla ke svacince. Do rana heste dotvrdly a vyrazily na nich jakesi bradavice =upecene drozdove drobky.
Kolegum jsem jasne dokazala, ze v ceske kuchyni neni o co stat.Pan inzenyr se posleze prestal svacinek ucastnit a po nejake dobe se ozenil s jinou divcinou. Ta nebyla technicka...