Přidat odpověď

Tinno - není to stigma, to jen ve tvé zraněné duši. Neboj, přebolí to. pamatuju se, že jsem u soudu málem brečela, ale ustála jsme to. nakonec, ony byl taky dost sejmutej, styděl se.... na papíře jsme měla sepsané body, jak se chci vyjádřit k tomu, co jsme měla v ruce v návrhu žádosti o rozvod. původně jsme říkala - nebudu tam říkat nic, ale dala jsme na radu "zkušenější" známé, aby v rozsudku pak nebyla na mě napsaná nějaká špína bez mého vyjádření, kterou bych nechtěla, aby viděl někdo, kdo se objeví v mém životě v budoucnosti
mluvila jsem z bočního místa, ne od ohrádky, akorát jsme si na to musela stoupnout. ale je to už strašně dávno.
ještě, co mi moc pomohlo - před soudní síní na mě čekala máma, šly jsem spolu do parku a na kafe a tam teprve jsme se rozbrečela. moc mi pomohla, dopředu domluvené jsme nebyly. jestli se tak špatně cítíš, zkus si domluvi nějakou spřízněnou duši, která tě POTOM podrží - počká na tebe na konec soudu.