Přidat odpověď

Já myslím že je potřeba hledat tu příčinu, spouštěč toho chování a naučit ho to řešit jiným způsobem. A co nejdřív, než si ještě víc zafixuje tento "nevhodný" způsob.

To že mu budeš domlouvat a on slíbí že to neudělá, je sice hezký, ale sama vidíš že to k ničemu nevede. On to jistě upřímně slíbí, a třeba se i snaží, ale prostě není v jeho moci se toho držet, neumí to. Naučit ho vyřešit situaci ve které takto reaguje bude muset dospělý, rodič, asi ve spolupráci s učitelkou.

Základem bych viděla najít a pochopit příčiny toho chování a teprve pak to lze nějak napravovat. Rozklíčovat v jakých situacích se to děje. Je důvodem nekomfortnost velkého kolektivu?, reakce na něco co udělalo jiné dítě? snaha o pozornost dětí: způsob navazování kontaktu? nebo naopak reakce na odmítnutí? snaha o pozornost učitelky? nebo i pozornost rodiče? odmítání školky jako takové?
Poté až zjistíte situace kdy k tomu dochází, tak bych začala se synem nácvik "správného" řešení, ale to je potřeba mu opravdu ukázat. Tedy chodit do kolektivu dětí. Chodí vůbec jinak mezi děti, má sourozence, nebo ty ho znáš jen doma s dospělými? Možná to prostě s dětmi neumí, touží po jejich společnosti, ale neumí ty správné interakce.

Pokud to neumí víc rozklíčovat učitelky, tak bych asi požádala někoho jiného aby se šel cíleně podívat do třídy, třeba bych o tom promluvila s ředitelkou (u nás ve školce to dělala ona).