Přidat odpověď

Ahoj Sáro,
moc a moc Ti děkuji za rychlou odpověď a velmi potřebnou radu. Nejsem si jistá, jestli jsem z textu pochopila ty dva cviky správně, ale zkusím to doma na sobě/manželovi a podle reakce pak na Ráďovi. Když by mi to nešlo, pokud by Ti to nevadilo, byla bych schopná se za Tebou i rozjet, abych se to naučilaˇ
Nemůžu se prostě jen tak smířit s tím, že by na operaci měl jít. Ale dr. byl s rozhodnutím hotový hned, málem ho ani neviděl (jen podle popisu, když jsem mu to po příchodu do ordinace řekla). Byla jsem z toho dost v šoku, myslela jsem si, že při prvním zjištění se podnikají nejdříve kroky, aby se operace zvrátila a ne že se obratem napíše její termín konání Z druhé strany, vidím sama, že tam je změna k horšímu, to je fakt.
Potíž je v tom, že Ráďa není zrovna tvárné dítě, nenechá se do ničeho natlačit (vidím to teď i u logopedie - musí prostě chtít on sám), je vzpurný a svéráz, takže i s tím cvičením si nedokážu představit, jak to bude fungovat. Ale musím to zkusit.
Nemáte tip na rehabilitaci pro děti v Praze, kde by s PEC měly zkušenost? Když byl mimino, chodila jsem do Vinohradské nemocnice, ale nepřišlo mi to nijak přínosné a spíš zaměřené na celkový vývoj držení těla apod.
Tím, že měl kluk dosud průběh léčby naprosto bezproblémový, ani prakticky neví, že nějakou vadu měl/má, prostě jsem mu jen ráno a večer protáhla achilovku a pošimrala ho na noze + dbala na to, aby se hodně hýbal (chození, běh, kolo, trampolína).
Strašně moc obdivuju, že Tvá holčička a i jiné děti odsud z diskuze s cvičením a docházením na rehabilitaci spolupracují... Jak to děláte?
Ještě jednou moc díky.
I.