Přidat odpověď

Carollyn, já bych nebyla tak tvrdá. Třeba zakladatelčina máma má jistě také všeho plné kecky, nemocný manžel, o kterého trvale pečuje, k tomu dcera s nemocným dítětem (a nejspíš také psychicky nemocná!), jejíž manžel utekl do práce, a které se máma snaží pomáhat. Ve své blízké rodině mají k dispozici sestru, která dosud dělala víc, než je zdrávo, oni si zvykli - ostatně ve vyčerpávající situaci se každá nevyzkoušená cesta může zdát jako nesmírně složitá, i když objektivně není (taxÍk? A počká na mě? A co když nepřijede včas? A co když se mi udělá špatně ve výtahu? - prostě lidi v takové situaci vidí milióny překážek)... Nehleděla bych na ně jako na zlé lidi, ale na vyčerpané lidi. Jen je prostě třeba nastavit hranice a na těch trvat; to jediné je přiměje hledat a vyzkoušet i jiné cesty a přesvědčit se, že fungují. (Případně třeba pro sestru vyhledat pomoc psychiatra...)

Bez konfliktu v rodině se to ale téměř jistě neobejde, bohužel. Jenže jinak to odskáče nakonec zdravotně či problémy v manželství i zakladatelka, sesype se i ona a pak co?