Přidat odpověď
Starší děti (kluci) mají za úkol každý den vyklidit myčku, popř. ji naplnit nádobím, které je ve dřezu (do myčky skládáme nádobí průběžně celý den, do dřezu se dává jen, když je myčka zapnutá), uklízejí si pokoje - všechno, tzn. že si třeba povlékají vlastní postele, zametou a umyjí si podlahu v pokoji atd. - to vždy jednou týdně v sobotu. Nejstarší má navíc za úkol jednou týdně umýt podlahu v celém domě.
Nevím, jestli je to moc, nebo málo, ale nic víc nepotřebuju.
Horší je to s dcerou (1. třída), ta je v tomto směru odjakživa neschopná, neuklidí si vůbec nic - ani po sobě, natož aby uklízela po někom dalším, nepořádek nechává hrozný a je jí to úplně jedno, nepomáhá nic. Jediné, co udělá bez keců, je to, že vynese odpadkový koš do popelnice, to by šla i třikrát denně, ale jinak fakt nic, resp. v naprosto vzácných okamžicích má touhu (pod mým dohledem) zapnout pračku, nebo třeba včera vysypala asi půl kila cukru, tak jsem ji přinutila snažit se to zamést (a pak jsem to po ní zametala asi půl hodiny) - ale to jsou takové chvíle, u kterých se pak ještě měsíc cítí tak, že toho vlastně udělala hrozně moc a co další bych po ní jako mohla chtít... Jo a květiny by ráda zalévala. Nejlépe třikrát denně. A když už jí to dovolím, tak pak zase musím po ní stírat podlahu. Je v tomto směru úúúúplně nepoužitelná!!
Manžel uklidí vždy všechno po sobě, nikde nenechává nic roztahaného, špinavého apod., umyje po sobě wc i vanu, věnuje se zahradě, ačkoli vím, že to nesnáší, nevyrostl v tom, je z paneláku, nemá k tomu vztah. Jinak pomůžu s čímkoli kdykoli.
Předchozí