Podle mě je rozmazlené dítě to moje. Ale nehodí se na ni nic v úvodním příspěvku. Je ve společnosti velmi oblíbená, má hodně kamarádek, všichni říkají, jak je hodná a přátelská. Dělí se s ostatními a dokonce je schopná i darovat určité své věci... Ale přesto si uvědomuju, že je mou výchovou rozmazlená. Je jí 8,5 let a připravuju jí oblečení, připomínám jí, aby si zkontrolovala tašku do školy, když žádá o pomoc (ačkoli by to zřejmě zvládla sama) téměř vždycky pomůžu. Já to nědělám proto, že ji chci rozmazlovat, ale máme "pouze" ji. Chci si užít každou minutu, kterou ještě chce trávit semnou. Myslím, že už jich až tak moc nebude.
Ale znám i dost takových, o kterých Monty psala. Ty ovšem považuju spíš za nevychované, než rozmazlené