Přidat odpověď

Limai,

reseni nevidim.

Pred 14 lety jsem na Rodinu napsala tento prispevek /viz nize/ a od te doby se nic nezmenilo. U nas tedy NIC. Tehdy vznikla dlouha debata, byla to prvni diskuze v historii Rodiny na dane tema a po tech letech vidim, ze jsem pouze ztracela cas psanim


mám syna, kterému bude koncem měsíce 5 let a každý den chce vozit kočárek. Což o to, dcera poměrně rychle usne a v tu chvíli mu ráda nechám sestřičku povozit.
Chvíli je kočárek autíčko, on je automechanik - jako spravuje kola, chvíli je řidičem...O víkendu, když jdeme i s manželem, stává se náš kočárek mašinkou, syn strojvůdcem a dnes jsem byla nucena dělat jídelní vůz -)) atd. Docela bychom si to užívali, kdyby...

Syn měří asi 110 cm a přes hluboký kočárek prostě nevidí, čili na něj neustále volám tyto věty:Dej pozor, tady je to od pejska, pozor támhle taky! Ježišmarjá, teď jsi do to málem vjel, kam koukáš? No tak, to snad není možný, kdo bude mejt ty kola, a ke všemu jsi do toho šlápl! Musíš koukat, vždyť víš, že to je tady všude. A tady v téhle ulici si ten kočárek radši vezmu a pojď se mnou za ruku, vždyť víš, že tady u školy je to nejhorší - tady bys to prostě neprokličkoval! No, tady už si můžeš kočárek vzít. Nechceš? Ani se ti nedivím...

Co tomu říkáte? Asi teď působím jako, že jsem blázen, či že nesnáším zvířata - zvláště psy... ALe fakt mne ty špinové chodníky už nebaví... Že máte taky psa? Tak si představte, že máte taky třeba roční dítě, které sbírá, na co přijde...
Opravdu nevím, co s tím. A u té školy, která je ve vedlejší ulici je to vážně nejhorší...

Je to jenom můj problém?