Přidat odpověď

Ale tohle je jen interpretace významů, Monty. Platí to, pokud si spojuješ kojení s bezmocností a závislostí. Máš ovšem kultury, kde se kojení s těmihle významy nespojuje, čtyřletý děcka jsou tam dost samostatný, a přece se občas přikojej. Ty vycházíš z písemných pramenů, ty, na který odkazuješ, jsou vesměs vázaný na určitý (spíš užší) vrstvy populace. Ale v lidový kultuře se i u nás mateřský mlíko dost možná spojovalo nejmíň do 19. století a místama i dýl s vitalitou, zdravím, je zdrojem životní síly, viz třeba řada lidovejch pohádek o tom, jak se speciální (kouzelnej) chleba zadělává mateřským mlíkem. To pak nemá daleko k tý Bosně - to je jen do extrému vyhnaná stejná víra v to, že mateřský mlíko je určitá magická substance.

Ono je taky možný, že krátký kojení nebylo původně záměrem, ale nutností. Kojení vyžaduje pořádnou výživu matky, v loveckých kulturách se těhotným a kojícím často dávají lepší kusy masa a vnitřnosti, pěstování obilovin v oblasti úrodnýho půlměsíce se ale šířilo souběžně s tím, jak ubývalo zvěře, navykat dítě postupně co nejdřív taky na obilnou stravu mohlo bejt řešením, protože to znamenalo, že i matka si v jídelníčku vystačí s míň hodnotnou stravou. Ovšem krátký nebo nepravidelný kojení zase ve svým důsledku vedlo k častějším těhotenstvím, potažmo růstu populace, kterou už bylo možný uživit jen zemědělsky. To samý se pak mohlo opakovat v "evropským úrodným půlměsíci" podél východních svahů Karpat (což je mimochodem dost možná domovina Praindoevropanů).