Přidat odpověď

ve zkratce- máme 3 kluky- starší jsou kousek od sebe, jsou jako dvojčata, je oba nestandardní- vývojová dysfázie a hodně temperamentní a hlučná povaha, jsou si fakt hodně podobní a mají se moc rádi, oba hodně inteligentní
Pak máme po cca 5 letech malého, je to naprosto tabulkové dítě, hodný a klidný, sice temperamentní, ale výrazně méně
Jsem z něj trochu na rozpacích, přijde mi nějak moc normǎlní až nudný. Přitom je to totální zlatíčko- chodí do školky, má to tam rád, krásně mluví, zpívá, říká básničky- kluci ve 3 letech vůbec nemluvili. Má nás rád, ale mám pocit, že vedle kluků nějak zaniká.
Navíc ho baví hrát si třeba na schovku a tak- já na to nejsem zvyklá a mám pocit, že ho zanedbáváme.
Co s tím.......asi jsem si už zvykla na velké a s prckem mě to nebavi..... S velkýma je víc zábavy, jsou víc samostatní, miminko bylo v pohodě , ale tenhle věk kolem 3 let mě zmáhá....
Omlouvám se za román, ale mám pocit, že jsem divná a nevděčná....