Přidat odpověď

Tak jsem to měla taky - měla jsem to naučené z dětství - jakýkoli neúspěch bylo přece osobní selhání a to se neodpouští - vždy bylo něco, co se dalo udělat líp, co se dalo předvídat, co by se dalo odstranit.
Až mnohem a mnohem později mi docvaklo, že chyby nesnižují mou hodnotu, ty se prostě dělají a nic se neděje, pokud se z nich poučím.
Ale je třeba rozlišovat chyby. Pokud se vykašlu na nesplácení půjčky s tím, že to nějak dopadne - to je osobní selhání, protože normální člověk ví, že v takovém případě dřív nebo později bude průšvih.
Ale třeba - pokud nastoupím do jedné práce místo do jiné a zjistí se, že v té práci je to na kulový - no jo, špatný odhad, co se dá dělat - tohle není osobní selhání.
Prostě je třeba rozlišovat.