myslím si, že jsem poměrně schopná sebereflexe, takže když něco vyloženě pokazím, přijmu za to zodpovědnost. Jsou věci, které bych vzala zpátky, ale to už stejně nejde, takže to spíše beru jako poučení pro budoucnost. Jsem holt jenom člověk a každý má právo udělat v životě chybu, snažím se, ale jsem smířená s tím, že nejsem neomylná, takže úzko (ve smyslu, jak ho popisuješ ty) mi ze sebe asi ještě nebylo. Možná by se člověk prostě měl přijmout, protože sama se sebou budeš muset fungovat navždycky