zivotni patalie patri k zivotu. Mam pocit, ze se z kazde spis poucim a tak to tak beru. Vsechno spatne mi bylo k necemu dobre /i to spatne, co se mi dostalo odjinud/ a me to vzdycky posunulo jinym a musim rict ze lepsim smerem.
Zivot neni jednoduchy a je proste normalni, ze se dari i nedari. Kdyz se nedari, zamyslim se proc, a zkusim z toho vyvodit nejaky zaver. Z toho pak vychazim priste. Ale rozhodne si nemyslim, ze neuspech je osobni selhani. Kdyz se mi neco nezadari podle predstav, rozeberu, vyvodim zaver pro priste, a hodim za hlavu. Nikdo neni dokonaly a bezchybny. Tudiz to nemuzu ocekavat ani od sebe.
Zivot je prede mnou, ne za mnou a ja muzu ovlivnit jen to, co me ceka