Přidat odpověď

zerat, tuším, že budeme podobně staré. i za dob mého dětství jsme běžně chodili pro úkoly, posílali rodiče, chodili spolužáci, naopak bylo vše složitější, nebyl mobil s foťákem, nebyl scanner a email, max ve městě kopírka. Opravdu to nebylo tak, že bych týden doma nic nedělala, museli jsme si vše dohnat, i na té základce (živě si vybavuju, jak mi měl nosit úkoly už spolužák v první třídě, když jsem chyběla).
a to, že se dítěti doma nechce nic dělat, a škola je jeho povinnost, a to je holt blbý, ale vás ani dítě to neomlouvá. nerozumím tomu, proč byste si museli brát půlden volna, abyste udělali s puberťákem věci do školy, to je na tom tak špatně? není možné prostě večer, až dorazíš z práce, zpruženému pubošovi úkoly zadat a vyžadovat jejich vyplnění? nebo co jako celý den, když je nemoc, dělá?