Přidat odpověď

Já měla kdysi nápadňíka, ředitel jedné dosti významné společnosti, bylo nám oběma tešně přes třicet. Bydlení jsme měli každý zvlášť. Přišel jednou takhle neohlášeňe, měl někam odjet s kamarádem a nejel.
Zjevil se u mne, co prý dostane k jídlu? Já do večera v práci, doma ovoce, zelenina a alkohol. Usedl, hlavu v dlaních. Ty nie si dobrá gazdina. To by moja mama takto nikdy nemala.
Mje heslo v počítači bylo blbánekmamánek a kolegyně držely smutek, že budu zase singl.
Gazdinu jsem ještě nějak vydýchala, ale pak onemocněl - blinkal a seděl na wc - chtel abych mu zavolala záchranku, když jsem odmítla, volal mamince na Slovensko co má dělat