Přidat odpověď

a pokud jde o jásání. Já tedy batole- až dítě- vychovávám podle zásad pro štěně. Špatné ignoruj, dobré přehnaně podporuj.
Nemyslím tím nějaké jásání nad růžovým buřtem. Ale pokud jde o dárek, tak budu ignorovat Živé květy a přehnaně jásat nad aktem darování. Z toho mi vyjde, že poděkuju a navoním se. Až přijde čas, tak ji nasměruju k tomu, co se mi skutečně líbí. Nakonec spolu trávíme dost času, tak pokud není úplný ignorant, tak se musí časem trefit, obzvlášť pokud si přečte můj dopis pro Ježíška.

Ještě ti to můžu přiblížit u jídla. Moc nemám ráda ryby, muž nesnáší jogurty. Ona jí obojí. Snažili jsme se to před ní první léta života maskovat, takže když jednou vyloženě nabídla lžičku jogurtu manželovi, tak se mi chtělo hrozně smát, protože si ji s velkými rozpaky dal a vypadal, že to neustojí. Já si zas dala rybu, kterou nemám ráda a pak si vyplachovala pusu. Nepotřebuji, aby zrcadlila naše špatné návyky a chutě, potřebuji, aby si našla svoji cestu. Pokud by plivala rybu sama od sebe, tak bych jí ji nenutila.

Nebo moje fobie. I když mi je nepříjemný sahat na pavouka a omezuje mě to, tak jsem před ní lhala. Zakousla jsem se a pavouka odnesla, protože je to jen pavouk a nechtěla jsem, aby byla takový magor jako já.

Jím u stolu s oběma dohromady, i když zrovna nemám chuť na špenát a nejraději bych si dala nohy na stůl v obyváku a dvojdecku vína místo obědu...

Jdu si vyčistit zuby, i když se mi nechce, protože nemůžu kázat vodu a pít víno.
atd.

Lžu vlastně furt.