Přidat odpověď

Malé děti v autě pro mě byly nejzátěžovějším elementem mé řidičské historie. Kam se hrabe mlha, sníh, náledí, D1 ... Je to hrozně těžké, soucítím s tebou. Já jsem se snažila děti vychovat k tomu, že v autě musí být v maximálním klidu, protože maminka řídí, ale to byl samozřejmě běh na dlouhou trať, malé děti to nechápou. Takže jsem bojovala, jak se dalo, snažila jsem se prostě nevnímat, co se za mnou děje, ale se střídavými úspěchy. Jednou jsem musela zastavit a hystericky jsem ubohé děti seřvala (to je u mě výjimečné), protože už jsem nemohla.
Možná by pomohlo dát si do uší sluchátka s nějakou příjemnou hudbou, která tě nebude rušit, pomůže ti koncentrovat se a odizoluje tě od dění za tvými zády.
Mě vysvobodil okamžik, kdy se děti naučily číst, od té chvíle byl klid.