Přidat odpověď

Tak mě už to z toh chození pomalu atd vyrostlo, takže trošku polevit už můžu. Třeba kamarádka si pořídila třetí dítko (má děti po pěti letech - tedy 10, 5 a nyní mimčo), a hrozně u toho rozkvetla. Já za sebe můžu říct, že už mě ty miminka neberou - resp. mě nebraly ani předtím, ale svoje jsem samozřejmě odchovala - neodložila ). A zrovna včera se mi tu ségra vypovídávala z toho, jak jí letos bude třicet, má 3 roky po svatbě, bydlení mají setrvale v zoufalém stavu a pořád neví, jestli s tím koho si vzala ty děti mít chce nebo ne..... a pak je těžký radit jí ať je má, když tam je tolik věcí které jsou proti. Ani u sebe neumím říct racionální důvod proč jsme je chtěli mít. Jsem ráda že je máme, že jsou zdravé, že rostou v celkem rozumně se jevící bytosti. Jo, život se změnil, není všechno tak jak jsem plánovala (rozhodně ne moje "kariéra"), ale v podstatě nemám pocit, že by mi něco extra chybělo či přebývalo. A neumím někoho přesvědčovat proč by právě on měl děti mít.