Vzala jsem k sobě sestru s malou, když odešla od přítele s nejnutnějšími věcmi - živíme je, šatíme je, mají střechu nad hlavou, sehnala jsem jim vlastní byt - to je maximum co pro ni můžeme s manželem udělat.
Peníze bychom jí nepůjčili, protože víme, že bychom to z ní nikdy nedostali.
Taková pomoc v rámci rodiny je ažaž! Povinnost půjčovat nikdo nemá za žádných okolností! Je to vždy na uvážení konkrétního člověka, nikdo ti ale nemůže říct: seš moje ségra MUSÍŠ mi půjčit !
to bych považovala za vrchol drzosti a neslušnosti