Přidat odpověď

Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že mít restauraci v téhle zemi je skoro až neuvěřitelně nevýhodné. Jednak majitele či provozovatele legálně okrádají stravenkové firmy jimž odvádí z každé stravenky okolo 6-7% možná už i víc (restauratér stravenky brát nemusí, ale často dělají opravdu významnou část jejich výdělku, protože lidi na stravenky slyší, jsou zvyklí jimi platit jídlo a snadněji je pouští z rozpočtu směrem k restauracím; jednak si nesmí vybrat koho do své restaurace chce pustit Přijde mi to trošku moc limitování a nemyslím si, že by to tak mělo být. Neznám jinou profesi, kde by stát takhle poroučel

Jelikož jsme neměli nikdy k ruce na pohlídání rodinu, tak jsme s dětmi chodili do restaurace od miminka. Samozřejmě tak 1-2x i bez dětí, ale s když jsme chodili s dítkem, tak jsme tak nějak asi věděli jaké jsou hranice. Jednak jsme chodili do restaurace, kde nás mohli dát do odděleného salonku tj. např. Pizzerie Regina na Krajinské a nebo jsme šli do Alchymisty taktéž v ČB - obojí má možnost na oddělené stravování s dětmi. Od jejich cca 2 let už nebylo potřeba řešit separé. Možná to bylo tím, že i doma byly učené, že se u jídla sedí, nekřičí...
Je fakt, že za svůj život jsem už x-krát zažila večeři či oběd v restauraci, kdy jsem vůbec nebyla nadšená z toho, že jsou tam malé děti. Nejvíc mě ale asi dostal jeden tatínek v ČB v pizzerii, který tam přišel se dvěma chlapečky (s jedním v kočárku) z nichž ten menší chodil po restaurace, hrkal s volnými židlemi, jezdil s nimi po restauraci (po dlažbě), obtěžoval lidi u stolů, křičel... tatínek si ho vůbec nevšímal ve smyslu, že by šel synka uklidnit. Nakonec přišla číšnice s tím, že se synek u nich takhle chovat nesmí, ž dělá hluk, který ruší a ruší lidi u stolů. Malý po tátově omezení sebou praštil na studenou dlažbu a ječel tam dokud neusnul. Tatínek ho tam na zemi nechal ležet tváří na špinavé dlažbě... Ostatní stejně jako já jen neuvěřitelně koukali.