Přidat odpověď

"Já bych řekla, že souvisí.EU přeci vydala nějaký nařízení, kolik která země může čeho vypěstovat a vyprodukovat. Proto se všechno nesmyslně dováží. Když jsem viděla v TV, jaká je cesta od vykrmení prasete k spotřebiteli asi přes 4 země, to jsem zůstala koukat jako puk."

Jenom k tý EU. EU vznikla v podstatě jako obchodní kartel, ve kterým si výrobci dohodou rozdělej podíl na trhu. Není to tak, že si nějaký úředníci v Bruselu sedli a řekli si: "Tak Čechům povolíme tolik a tolik..." Tohle mezi sebou dojednávaj členský země. My měli trochu smůlu, že jsme přistupovali už do zajetýho kartelu, nicméně i když dohoda v našem případě mohla vyjít o něco líp, zas tak špatně nedopadla. Dojednává se to tak, že se jedná se ostatníma zeměma a vyjednává vzájemná podpora v tom, co nás zajímá, v ideálním případě co nás zajímá a je nezajímá, plus co nás nezajímá a je zajímá - v tomhle naši vyjednavači trochu podcenili důležitost mořskýho rybolovu, kterej nás absolutně nezajímá, ale výměnou za podporu jejich kvót na ryby jsme asi mohli získat něco víc pro plodiny, který zase příslušný státy moc nepěstujou. Nicméně celej kartel má i tu stránku, že nikdo v EU se z principu nestane tak vlivným hráčem, aby vytlačil z trhu všechny ostatní.

Cesta masa k nám s tímhle většinou nesouvisí, zato hodně souvisí v našima vlastníma hygienickýma předpisama. Předpisy pro domácí výrobce, který jsme si sami vydali, jsou přísnější, než předpisy pro dovoz (který jsme si vydali taky). Samozřejmě, že ty předpisy vycházej ze společný legislativy EU, ovšem fakt, že i dovozci levnějšího masa jedou podle vlastních národních předpisů vycházejících z tý samý společný legislativy EU, vypovídá o tom, že jsme v tomhle k vlastní škodě papežštější než papež. Omezení vlivu hygienokracie na českých ministerstvech by silně prospělo českýmu zpracovatelskýmu průmyslu, nejde jen o maso, proč se asi, namátkou, dovází tolik sejra ze zemí, kde provoz nemusí bejt odzdola až nahoru vykachlíčkovanej, s kulatýma rohama a komplet jenom v nerezu?