Přidat odpověď

Tak se nepřetvařuj. Chovej se k máti korektně a slušně jako k cizímu člověku. A neměj pocit viny, že nechceš nebo nedokážeš odpustit její chování. Ale musíš počítat s tím, že to v tobě už bude napořád. Taky jsem nikdy neodpustila svému otci a když umřel, tak nebylo žádné prázdno. Jen takový divný pocit, že teď už se to nezmění, už pořád budeme otec a dcera, co k sobě tu cestu nenašli. Že se nikdy nedostaví láskyplná vzpomínka nebo něco takového jako pouto s minulostí, s ním. Pro mě to byl cizí člověk. Mám na něj jen špatné vzpomínky a i když ty dobré vždy na Dušičky při zapálení svíčky ze sebe doluju, tak to jde velmi těžko. Jsou ale daleko horší otcové. Ten můj se aspoň snažil, ale vodu a oheň člověk nespojí.