Přidat odpověď

U nás se ( u tchánů ) vždycky mohlo všechno půl roku a pak jsme se měli tvářit, že jako se milujem. Vycházelo to přesně, protože tchyně má na začátku července narozky- tam se muselo- a přišlo zapomění za prvních šest měsíců. A pak Vánoce zamázly ten druhý půlrok.
Jeden rok jsme se vzepřeli a prostě nedošlo k usmíření ani o narozeninách, ani o svátcích. Tchýně žije, jede se dál. Jenže zemřela neteř a my ji tak na ty všeobjímající její poslední dva svátky rodiny neviděli. A tchán "nás" následně potrestal tím, že nepřijel na narozeniny naší dceři, další rok už umíral a ani nás nepoznal. A na žádné další nepřijede.
Nevím, co z toho plyne. Možná, že někdy člověk nedohlédne za roh. A že možná se někdy potrestají všichni okolo navzájem, jen ten o koho šlo už najednou není tak podstatný.
Teď, když jsem za rohem, tak bych na ty narozky jela, i na ty svátky.