Přidat odpověď

V tvé situaci bych asi brala tu práci. Upřímně, toho, že jsem nevyjela na delší dobu do ciziny, lituju z věcí, co jsem v životě neudělala, asi nejvíc (když jsem tu šanci měla, rozhodovala jsem se mezi tím, jestli mít dítě s mužem, co jsem s ním žila pět let, nebo odjet na dva roky do Londýna v Severním Ontariu, kam by se mnou on nejel, ačkoli ta možnost byla). Nelituju toho, jak jsem se rozhodla, jsme spolu dvacet let, máme dítě, rodina je bezva, ale to, že jsem neodjela v době, kdy to bylo proveditelný, mě mrzí dodnes.
A k tvé situaci, vadilo by mi to ultimátum ze strany manžela, žádné pochopení pro tvoje dilema, žádná ochota k nějakému kompromisu. A není to, že byste do téhle doby měli vztah pevný jako skála. Když se podřídíš, budeš pořád ve stejný pozici a nikdo ti nezaručí, že nakřápnutý vztah nebude za rok za dva ještě nakřápnutější.
A když odjedeš, tak to tobě prospěje, dítěti neuškodí a u manželství se ukáže, jestli vydrží nebo ne. Navíc to není nevratné rozhodnutí a otvírá se tím spousta různých možností, zatímco jestli zůstaneš, určité možnosti se možná definitivně zavřou...