Přidat odpověď

Uvidíme... Předpokládám, že mi na krku do smrti nezůstanou. A s jejich přibývajícím věkem doufám, že třeba i s něčím pomůžou, samy se obslouží.
Z dětství si totiž pamatuju, jak máma byla do 5-ti let se mnou doma, pak nastoupila do práce. Do 18-ti let si ji pamatuju jen velmi matně, nejčastěji vyčerpanou polospící u televize s hlavou podloženou nějakou odbornou literaturou. V mých 20-ti letech se vzbudila a zjistila, že by mě snad mohla vychovávat. Škola samostatnosti to byla úžasná, naučily jsme se se sestrou samy kdeco, ale ten nezájem mámy ve věku mojí ZŠ mi chyběl.
nerada bych to zopakovala u mých dětí.