Přidat odpověď

Problém je, že každá státní výkonná složka (vyjma např. rozvědky nebo armády, ale nikoli sociálky) musí být pod plnou kontrolou soudu. A zásahy do rodiny musí předem soud projednat. Soud u kterého musí být alespoň dvě řádné instance a pak mimořádné.

U nás je tohle strukturálně (díky atmosféře revoluce, demokratické tradici, která dokonce latentně doutnala i za komunistů, atd.) nastaveno vzorově. Že to občas nefunguje je hodně o lidech...

Systém stojí na premisách:
- Ústavní zákon Listina ZPS stanoví základní práva.
- Je doplněná mezinárodními smlouvami, které mají platnost nad zákon a které jsou výkladovým nástrojem pro soudy.
- Vrcholným orgánem ochrany ZPS je Ústavní soud, k němuž se může každý odvolat, pokud vyčerpal odvolání ke všem předchozím instancím.
- Ochranu ZPS proti svévoli úřadů má také Ombudsman. Ten může vstoupit do každého ukončeného řízení a pokud mu úřad nevyhoví, může ho sankcionovat zveřejněním včetně jména úředníka.
- Žádné základní právo nesmí být omezeno nad rámec nezbytnosti v demokracii pro zachování veřejného pořádku, bezpečnost státu, zdraví, práva a svobody jiných a ochranu ŽP ve stanovené míře.
- Omezení ZPS se smí dít toliko zákonem, nikoli podzákonnou normou. Čili žádné vyhlášky, nebo školní řád
- Stát nesmí nic, než co mu zákon povolí. (Občan naopak vše, co mu zákon nezakáže.)
- Státní instituce slouží.
- Veškeré ZP jsou pod ochranou soudní moci, ta má právo rozhodnout, že byla narušena a zrušit každé takové rozhodnutí moci výkonné.
- Pro ochranu před úřední svévolí je tu samostatné správní soudnictví složené z krajských soudů a nejvyššího správního soudu.
- Soudní řízení s úřadem je vždy sporné, obě strany (stát i občan) mají u soudu nárok na rovné postavení a rovnost zbraní. Co neprokážou, neplatí.