Ani tam nemusí zemřít... když jsme se stěhovali s tehdy ročním synem do bytu, byli jsme druzí nájemníci. Před námi tam víc jak 60 let bydlela jedna paní (dům byl postavený v roce 1938) s krásným jménem Růžena Čajová. Byt má kuchyň a pokoj. A v kuchyni bylo často v noci slyšet takové šourání, kroky, jako by po ní někdo chodil. Pak jsme se dozvěděli, že ta paní používala jen kuchyni, do druhého pokoje moc nechodila, tam měla jen uložené nějaké krámy.
Sice na tyhle věci nevěřím, ale občas se mi to stane. Třeba je to nějaká paměť místa, nemyslím si, že jsou to duchové mrtvých.
U jednoho známého jsem zase při oslavě kolaudace bytu viděla v koupelně fleky od krve nad vanou a známý mi pak - poměrně vyděšenej - řekl, že si v té koupelně bývalý nájemník podřezal žíly.