Přidat odpověď

Vokounku, hele, já se mám ráda a umím si odpustit, co jsem zvorala, fakt že jo. Ale to je jen jedna stránka věci, ta psychohygienická. Netáhnout s sebou zátěž, která stejně ničemu nepomůže.

Ale pak je tu ještě ta druhá stránka, existenciální. Představa, že já sama bych byla ten, kdo je měřítkem svýho vlastního života a jeho smyslu, to je pro mě úplně absurdní. To přece vyplývá z podstaty věci, že smysl našeho pobývání tady a rozlišování, co je v něm dobré a co zlé, se musí vztahovat k něčemu, co je mimo nás, co nás přesahuje.

TVL, ta vánočka bude vypadat